pátek 3. listopadu 2017

Proč jsem ráda redaktorkou

Tenhle článek vznikl tak nějak spontánně, v souvislosti s tím, že jsme v nakladatelství dokončili vánoční tituly, podzimní (vlastně letně-podzimní) stres opadl a teď už zbývá "jen" naplánovat, co se bude vydávat v roce 2018, abyste se měli na co těšit. 

Konečně jsem si po půlroce pročistila e-mailovou korespondenci, dovyřídila resty, uklidila si stůl od všech papírků od čokolády a umyla všechny hrnky od zbytků téměř oživlého kafe. Chodím na křty, potkávám se s kolegy, které jsem viděla naposledy... no, než vypukla předvánoční sezóna. A do toho všeho mě chytla rozjímavá nálada - což samozřejmě vůbec, ale vůbec nesouvisí s tím, že mi tu právě v rámci hygge chvilky plápolá svíčka v lucerně a mám v oblíbeném hrnku oblíbený čaj (stále Whittard English Rose s domácím medem).:-)

Já jsem prostě hrozně ráda redaktorka. Původně jsem sice měla být něco úplně jiného, ale když jste z překladatelské rodiny a knihovna vašich rodičů zabírá půl bytu, dříve či později si asi nutně začnete klást otázku, jestli by "něco s knihami" nebylo to pravé. A pak přijde chvíle, kdy vlastně vůbec nevíte, co máte sami se sebou dělat, a do toho zasáhne náhoda, nebo osud, chcete-li, potkáte ty správné lidi, ti vás doporučí dalším správným lidem, no a než se nadějete, ptáte se zkušenější kolegyně, co že to znamená dát text do sazby. A zjišťujete, že existují nějaké deadliny, které budete muset dodržovat, nějaké ediční plány, které je třeba naplnit, a nějaké porady, kterých je třeba se účastnit, nedejbože na nich i něčím přispět. Začnou vám chodit maily od lidí, které jste vídali maximálně ve zprávách v kulturní rubrice, pochopíte, co v redaktorském světě znamenají výrazy "sirotek" a "vdova", že "zatáhnout řádek" není totéž, co zatáhnout závěsy a naučíte se ladně vykružovat korektorské znaménko deleatur.



Pořád ale platí hlavně to, že tahle práce by nebyla tím, čím pro mě je, kdybych narazila na nepříjemné lidi, zejména tedy kolegy, jak interní, tak externí. Pomalu se vzájemně oťukáváte, až dojdete po určité době do fáze, kdy se z nesmělého "Dobrý den" stane o něco hlasitější "Ahoj", následované hlasitým "Nazdáár". Ledy jsou prolomeny a vy zjišťujete, že jste tak nějak den ode dne víc a víc "v tom", v hovorech nad bublajícím kávovarem, v nadávání nad tím "kdototakhroznězmršil", v zasněných debatách o nádherných post-it lepíkách s kočičkama, tučňáčkama atd., v nejrůznějších cynicko-ironických debatách, které končí výbuchy smíchu, v nadšeném očekávání toho, kdo vyhraje Literární cenu XY,  ve zkoumání toho, jak se správně píše quinoa, ve čtení obálek, v nočních korekturách a nočních chatech na Facebooku o korekturách, prostě v tom všem.

Takže ano - doma mám knihy naprosto všude, při korekturách mám v drdolu zapíchnuté tužky a speciální notýsek na jména postav, taky správně vytahaný svetr "chumláček", piju víc kafe a čaje, než bych měla a můj vysněný parfém by měl vonět jako potištěný knižní papír. Já jsem prostě ráda redaktorka.


12 komentářů:

  1. Šťastný je člověk, který přestane rozlišovat mezi prací a koníčkem.

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásný článek. Ať si práci i nadále tak užíváte. Potěšení a vůně knih jsou cítit až sem:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem zase hrozně ráda knihovnicí, ale ta redaktorská práce vypadá taky hodně zajímavě. A tu knihovnu jsem vizuálně "obslintala" už na Instagramu, je fakt úžasná. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obslintala :-D Knihovnice pro mě vždycky byla mírně tajemné povolání, vždycky si představím knihovnu v Bradavicích, létající knihy.. :-)

      Vymazat
  4. I když jsem původně o svém nynějším povolání vůbec neuvažoval, už víc než třicet let jsem rád učitelem. I kvůli tomu, že si od bývalých žáků občas přečtu něco pěkného...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane profesore, ale kdybyste nám to na gymplu všem znechutil, pravděpodobně bych se ubírala původně předpokládaným, tedy archeologickým směrem, takže děkuju :-)

      Vymazat
  5. Hezký pohled z druhé strany, díky za něj ;-) Dělat práci, co člověka baví je prostě nad (skoro) všechno...
    ___
    Pod čarou: slint nad knihovnou!
    ___
    Pod čarou 2: ano, šla jsem si vygooglit, co je sakryš deleatur - zase jsem o něco chytřejší :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!! Nojo, vidíš, mně vlastně vůbec nedošlo, že lidi nemusí vědět, co je deleatur - příští článek bude evidentně o postižení touto profesí :-D :-D

      Vymazat
    2. :-D tak, každý máme něco :-)

      Vymazat
  6. Krásný článek. Je skvělé, udělat si z práce koníček.
    BLOG: Svět nad hlavou

    OdpovědětVymazat