 |
| zdroj: www.smartbitchestrashybooks.com |
Liší se to samozřejmě nakladatelství od nakladatelství, každé má své libůstky a zákonistosti, ale vzhledem k tomu, že momentálně okupuji židli v Euromedii, buďme konkrétní. Ráno vlezu do redakce, kde už sedí pilná kolegyně, které časné vstávání nedělá problémy. Mně problémy dělá, razím heslo, že ranní ptáče daleko nedoskáče a dřív chcípne, takže docházím na osmou, někdy na čtvrt na devět. Navyklým pohybem zapnu počítač a hrábnu po hrnku, abych si v kuchyňce nalila kafe. V téhle fázi nemá cenu na mě vůbec mluvit, nerozeznám kolegu od stojanu na deštník.
Jakmile se mi do těla dostane minimálně čtvrt litru kafe, začínám procházet maily. Ona obecně zakořeněná představa, že redaktor prostě jen čte, rediguje a korektoří, není tak úplně pravdivá. Redaktor je taky diplomat, manažer, markeťák a kouzelník v jednom, který má s externími i interními spolupracovníky velmi úzké vztahy a často jemně balancuje na hraně lidskosti a šílenství, hlavně, když něco neklape a on vidí deadline. To, že jde do tuhého, poznáte v naší redakci tak, že rapidně stoupá míra cynismu a jeden záchvat smíchu střídá druhý (dobře, hlavně v mém případě:-)). Nicméně díky vesmírné shodě náhod a zejména díky mým šikovným kolegům, kteří mě nenechají na holičkách, se vždycky zatím všechno povedlo. A garantuju vám, že se nic na světě nevyrovná tomu, kdy se slavnostním pocitem poprvé otevíráte knihu, nad kterou jste strávili nejednu pernou chvilku, přivoníte k papíru, přečtete si svoje jméno v tiráži a svět je na chvíli maršmelounově růžový:-)
Pak přichází chvilka frenetického skákání po redakci s cílem najít to nejlepší světlo na focení a cvaknout nějakou tu "instagramovku", aby se novinka co nejdřív rozšířila mezi budoucí čtenáře. Nejdůležitější jsou totiž právě oni - co na tom, že jste titul plamenně obhajovali na ediční radě, co na tom, že jste si mohli tužku ušoupat a kolegu z výrobního oddělení uhonit - nakonec vždycky záleží na vkusu a náladě čtenáře. A je to dobře, nutí nás to totiž neúnavně hledat to nejlepší a těšit se, jak v knihkupectví narazíte na "tu svou" knížku, hrdě si ji odnesete domů, pořádně ji ohmatáte a prožijete s ní krásné chvíle.
Nebudu vás nijak lakovat - práce ve velkém nakladatelství je hodně náročná, jste zodpovědní za desítky titulů a musíte ohlídat nepřeberně věcí. Jsou chvíle, kdy se vrátím domů a představa, že bych ještě otevřela knihu a něco si přečetla, je naprosto nemyslitelná. Nějak se ale odreagovat člověk musí, proto se s kolegyněmi podporujeme v háčkování, sportování, vaření a dalších bohulibých činnostech, u kterých si mozek odpočine, resp. má šanci se soustředit na něco jiného, než na odrážky a záhlaví.
Ale neměnila bych - a jsem si jistá, že nikdo z mých kolegů také ne. Pro knihomola je totiž redaktořina prací těžce návykovou - a knihomolové jsme všichni:-)
