Zimní moře a letní víkend

V dubnu jsem bloudila pohledem po obří knihovně našich grafiček a přemýšlela, co si půjčit na čtení (ke grafikům knihy chodí dřív, než jsou na pultech, proto ten předstih). Volba padla na román Zimní moře autorky Susanne Kearsleyové - hlavně proto, že se odehrává ve Skotsku a Skotsko já naprosto miluju. Navíc se zde prolínají dvě časové roviny, do toho milostný příběh, no prostě celkově to vypadalo na milou oddechovku. 

Jako naschvál se ale stalo přesně to, co se občas přihodí - zrovna, když narazíte na svižný, dobře napsaný a pohlcující příběh...přijdou neodkladné povinnosti. Než se nadějete, je pryč duben, potom květen a vy jen smutně civíte na nedočtenou knihu a doděláváte vše, co má přednost. Proto jsem si hned, jak to šlo, zalezla tenhle víkend na chatě na půdu, rozplácla se do křesla a konečně Zimní moře dočetla. 

Musím přiznat, že mě hned na začátku zarazila jedna věc v překladu. Překladatelka zvolila jako výraz souhlasu či přitakání slovíčko "ba", což mě, přiznám se, nejdřív strašně rušilo. Zhruba od padesáté stránky jsem to ale přestala vnímat, takže přenést se přes to dá a byla by škoda kvůli tomu odložit celou knihu.

V knize sledujeme nejprve spisovatelku Carrie McClellandovou, která přijíždí do Skotska napsat svůj další román. Ubytuje se ve vesničce s výhledem na hrad Slains, který ji, bůhvíproč, neustále něčím přitahuje. Postupně zjišťuje, že se při psaní propadá do jakéhosi tranzu, díky kterému se napojuje na vzpomínky svého předka, Sofie, která na Slainsu žila kolem roku 1708, v době, kdy jakobité osnovali návrat krále Jakuba VIII. z exilu do vlasti. Postupně tak Carrie sepisuje fascinující román, který je zároveň kronikou jednoho úseku dějin její vlastní rodové linie. No a samozřejmě nechybí osudová setkání s osudovými muži - a to v obou časových rovinách.

Svým způsobem tedy kýč jak bič, ale pokud jste alespoň trochu naladění na romantickou notu a chcete se chvílemi smát, chvílemi zadržovat dech a fandit svým oblíbencům, snadno autorce pár klišé prominete. Zimní moře rozhodně není román aspirující na Nobelovu cenu, ale je to jeden z těch případů, kdy ve vás po dočtení něco zůstane, takový ten zasněný pocit, že všechno kolem je o trochu růžovější.

Kearsleyová využila jako pozadí pro svůj příběh pohnutou část skotských dějin a nic násilně neláme - návštěvy šlechticů na hradu Slains, diplomatická jednání, popis tehdejšího života jsou živé a uvěřitelné. Jména většinou vycházejí ze skutečných historických postav, stejně jako samotný hrad Slains opravdu existuje. 

zdroj: www.clanhay.org

Celkově tedy mohu knihu určitě doporučit - dostanete díky ní okamžitě chuť sbalit se a vyrazit do Skotska. A kdoví, třeba vás tam, u strmých útesů a divokého moře, také osloví nějaký předek:-)

Susanne Kearsleyová: Zimní moře. Knižní klub, Praha, 2016, přeložila Petra Pachlová, 496 stran.