Jaké je to, co nikdy nebylo?

Pro knihy z nakladatelství Plus mám slabost. Hlavně pro jejich Pestrou řadu. Do značné míry je to tím, že znám holky osobně, mám je ráda a vím, kolik úsilí vkládají do každé knihy, jak se piplají s obálkami, předsádkami a tím vším až k dokonalosti. 

Přesto jsem se k četbě knihy Joachima Meyerhoffa Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo, odhodlávala dost dlouho. Ani nevím proč, asi jsem čekala na tu správnou dobu, na to, až už nebudu pracovat v redakci ob dveře od holek, až budu mít větší odstup. A tak jsem si Meyerhoffa koupila k prvnímu úspěšně zvládnutému měsíci v Euromedii - trochu bláznivé, ale co:-) 

A pak jsem jen četla a četla a četla, dočetla, zaklapla a čučela do zdi. Co máte totiž říct nebo napsat o knížce, o které si myslíte, že má v sobě zhuštěný balíček všeho, co by měla správná knížka mít? Zasmála jsem se, zapřemýšlela, kousek obulela... podle mě jedna z nejlepších knih, které jsem zatím letos přečetla. 

"Ne, i můj vlastní otec byl blázen. Často mi kvůli němu bylo před přítelkyní trapně. Třeba když si s jedním pacientem hrál na Vilíka a včelku Máju a s bzučením pobíhal po parkovišti. Otce dlouhá léta vyzvedával ráno co ráno pacient, který svíral v rukou volant. Byl to otcův šofér. Otec za ním kráčel pěšky, spokojeně pohupoval lékařským kufříkem a chlapec držel metr před ním ve vzduchu volant, tu a tam zatočil doleva nebo doprava a rty vytvářel vlhké „brrrrrrrrum“."

Optikou Joachima, kluka, který žije převážně za zdmi psychiatrické léčebny, může život vypadat jako jedno velké, netradiční dobrodružství. O to větší, když tam nejste zavření, ale váš tatínek léčebnu vede. To se klidně můžete vozit na pacientovi, co s vámi utíká šílenou rychlostí a zvoní přitom na zvon. Nebo dostanete k narozeninám výkres s příčným řezem kočkou. A nebo objevíte cestou do školy mrtvolu, ležící v záhonku. Rodiče, dva starší bráchové a pes to se všemi svými zvyky a drobnými podivnůstkami jen dokreslují.

Jenže když vyrostete, zažijete osobní tragédii a vidíte najednou všechno tak nějak jinak, zjistíte, že ne vše, co jste v dětství považovali za legraci, legrace skutečně byla. I Joachima čeká střet s realitou, stárnutí úžasných rodičů, pomalé oprýskávání domova, pocit, že je mu městečko, ve kterém vyrostl, moc malé. Dovídá se rodinná tajemství, tajemství, která v dětství vnímal naprosto jinak, jako nevinné součásti každodenního života. A sám sebe se v duchu ptá, kdy to bude takové, jaké to mělo být a vlastně nikdy nebylo?

Joachim Meyerhoff: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo, Plus, Praha, 2015, 336 stran