London Book Fair 2017

Minule jsem popisovala, co takový knižní veletrh znamená pro literární redaktory a dneska už se s vámi můžu podělit o čerstvé dojmy. Ještě nostalgicky koukám na svoji vstupní kartičku a na plánek veletrhu a vzpomínám na všechno, co jsme viděli.

Oproti frankfurtskému veletrhu je ten londýnský mnohem menší, měla jsem osobně dojem asi jako kdyby byl Svět knihy o fous větší a dvoupatrový. Ono i Olympia Hall v Kensingtonu, kde se veletrh konal, je vevnitř uspořádaná podobně jako Veletržní palác. Čestným hostem bylo letos Polsko, které zabíralo značnou část horního patra a vtipně si pro návštěvníky připravilo korýtka plná krásných jablek, takže jste po celém veletrhu mohli pozorovat chroustající agenty.

Co se knih týče, bylo se rozhodně na co dívat, už teď vím o několika titulech, na které se neskutečně těším. Zpestřením byl hon na veletržní plátěnky a další reklamní předměty - a že bylo vážně těžké si vybrat! Jak jsem koukala, tak Motto o jednu z těch nejlepších i vyhlásilo soutěž, takže se někdo bude promenádovat po městě s tou nejstylovější taškou, nacpanou knihami:-).

Bylo vidět, že i agenti jsou oproti Frankfurtu mnohem uvolněnější a všechny schůzky byly opravdu přátelské a příjemné, někdy, když jsme probírali až nepravděpodobné novinky, i opravdu vtipné. Sice je pravda, že po deseti schůzkách denně už ke konci ne vždy vnímáte rozdíl mezi Kámasútrou a knihou o balkonových rostlinách, ale o to větší překvápka nám budou chodit poštou :-D.

První den jsme měli po příletu volno a tedy i čas prozkoumat alespoň kousek z Londýna. Kolegyně mě vzala na výlet do Covent Garden, kde jsem nikdy předtím nebyla, a jen co jsme vylezly z metra, naprosto mě pohltila celá ta úžasná atmosféra. V kavárně pod ochozem, kde jsme stály, zpívala paní v kostýmku operní árie, aby se pak v klidu posadila a dopila si kafe, nalevo se otáčeli kuchaři v bistru Jamieho Olivera, napravo jsem slintala u výloh Whittard tea a obchodu Moomin (kdo mě zná, tak ví, že čaj a mumínci jsou moje životní vášně). Samozřejmě nezůstalo jen u pomyslného oslintávání výloh, ale o tom zase jindy :-)). Z Covent Garden jsme se prošly k Trafalgaru a dál k Big Benu - s ohledem na to, co se teď děje, to zní trochu jako bezstarostná pohádka.

Samozřejmě jsem zašla i do knihkupectví a opět se ujistila o tom, že v Anglii frčí paperbacky mnohem víc než u nás - a taky o tom, že celkově drží česká scéna krok s tou zahraniční. Nenašla jsem vlastně žádnou knihu, kterou bych si musela vézt domů, a to je co říct!

Takže veletrh i návštěva Londýna celkově - paráda. No a teď nás čeká květnový Svět knihy (a několik kolegyň ještě předtím dubnová Bologna), kde doufám, že se s mnohými z vás uvidím a třeba i prohodíme pár slov, až si budeme všichni svorně vybírat knihy a áchat nad obálkami a nápady a vůbec celým tím knižním mumrajem.