Pirchej ha-afela

Když je vám jedenáct a žijete poklidně bezstarostným životem s rodiči-lékárníky. Když se všechno změní a vy se najednou ocitnete bez svých blízkých, v neznámém a trochu děsivém prostředí, jen s šachy a učebnicemi do školy, kam stejně nemůžete chodit. Když máte nekonečně času o všem přemýšlet v prostoru stísněného kumbálu. Když je ten kumbál součástí pokoje v nevěstinci. Když jste Žid.

Dočetla jsem další skvost z Pestré řady nakladatelství Plus, Květy temnoty od Aharona Appelfelda. Tuhle knihu jsem si nedávno koupila v Levných knihách za částku víc než směšnou a s příchodem podzimu se odhodlala ji otevřít. Tušila jsem totiž, že to nebude zrovna lehké čtení pro duši a podobné příběhy se mi v létě, kdy optimisticky svítí sluníčko, nedaří číst.

Od začátku mě pohltila komornost celého příběhu a minimum prostředků, se kterými si autor vystačil k vytvoření naprosto dechberoucí dějové linky. Nikde nevyčnívá jediné přebytečné adjektivum, nic se zbytečně nepřikrášluje a nebalí do líbivého kabátku. Syrová doba vyžaduje syrové vyprávění, zároveň má ale každý čtenář možnost nechat naplno pracovat svou fantazii, což, jak autor přiznává, byl účel.

Žádnou z postav příběhu jsem si vlastně neoblíbila v tom klasickém slova smyslu, kdy svého hrdinu se zatajeným dechem posouváte stranami knihy dopředu. Je těžké se navázat na někoho v příběhu, kde vás od začátku mírně mrazí na zátylku, protože tušíte, že děj bude pro vaši psychiku hustší a těžší s každým otočením stránky. Vlastně se mi několikrát stalo, že jsem knihu odložila se zvláštním pocitem, že nechci vědět, co bude dál, abych ji za pět minut brala do ruky znovu a opět se nořila do příběhu.

To, že události sleduje očima dítěte, má na čtenáře dvojí efekt - na jednu stranu je tak nějak rád, protože hrůzy války procházejí jakýmsi nechápavým katalyzátorem dětských představ. Na druhé straně jakmile Hugovi cokoli dojde, dojde mu to v plném rozsahu a bez růžového nátěru. Naplno se bojí, naplno hladoví, je naplno šťastný a naplno zoufalý.

Přes to přese všechno mají ale v sobě Květy temnoty tolik osobité poetiky a tolik čiré radosti z drobných všednodenních zážitků, že se místy i od srdce zasmějete. A možná i vytáhnete nějaký blok v náhlém popudu si začít psát deník. Protože je hodně věcí, na které postupem doby zapomeneme, zdánlivě nepodstatných detailů, ze kterých se ale skládá jedinečný a křehký život každého z nás.

Aharon Appelfeld: Květy temnoty (Pirchej ha-afela)
Praha, Plus, 2014, 288 str.