Léto se přehouplo do své druhé poloviny a přineslo s sebou i několik chladných a deštivých dní, kdy jediné, na co máte chuť, je zůstat v posteli a číst si. Vzhledem k tomu, že nám v redakci ale vrcholí vánoční sezona (jo, už se z toho cítím trochu schizofrenně, ale co), tak v posteli se válet nemůžeme, a je třeba vyrazit do práce. Nicméně i takový pochmurně upršený den je hned o něco lepší, když zavítáte do oddělení katalogu Knižního klubu a vyberete si u holek něco ke čtení.
Tentokrát jsem si jednoznačně vybrala knihu podle obálky. Po Knize ztrát a nálezů jsem pokukovala docela dlouho, ale nějak jsem na ni zas vždycky úspěšně zapomněla. Nezjišťovala jsem si o ní dopředu ani žádné informace, takže máte syrové dojmy z první ruky:-).
K deštivému počasí jsem si asi lépe vybrat nemohla, část knihy s totiž odehrává na Korsice uprostřed parného léta. Navíc se celá kniha točí kolem umění, do toho osudová láska, válečná Francie, předválečná Anglie...chápete, prostě něco, co zní na první poslech jako to pravé letní čtení, něco, co nebudete chtít odložit ani na minutu a budete se bát o osudy svých oblíbených postav.
Celý příběh je psaný nesmírně svižným, čtivým stylem, takže z tohoto pohledu bych knihu určitě doporučila. Na druhou stranu, jestli hledáte neotřelou zápletku, tak vás Kniha ztrát a nálezů asi zklame - na příběhu hledání rodinné minulosti není originálního vůbec nic. Není to kniha, kde byste si dlouhé týdny pamatovali všechny milé detaily, jména hrdinů a celkovou atmosféru. Jako letní čtení určitě nezklame, kamkoli s ní (třeba v MHD) vejdete, hned budou všichni sledovat nádhernou obálku a luštit název knihy (vlastní zkušenost), punc nadčasového zážitku však příběh nesplní. Ke konci jsem už značně bojovala s ústřední love story - dokud se autorka držela popisu Korsiky nebo válečných hrůz okupované Paříže, nedalo se jí téměř nic vytknout, ale jakmile zabrousila do rozboru počínajícího vztahu dvou mladých a značně komplikovaných lidí, měnil se příběh trochu na lacinou harlekýnku.
Všechny výše zmíněné důvody mohou za to, že jsem na Goodreads ocenila Knihu ztrát a nálezů jen třemi, byť velmi pevnými a solidními hvězdičkami. Lucy Foleyová má rozhodně dar čtivého psaní a je škoda, že si zatím netroufla do ničeho opravdu originálního, na čem by její talent mohl vyniknout v plné šíři. V příštím roce vyjde česky její kniha The Invitation, nechám se tedy překvapit, jaká bude.
Lucy Foleyová: Kniha ztrát a nálezů
Ikar, 2016, 368 str.
Tentokrát jsem si jednoznačně vybrala knihu podle obálky. Po Knize ztrát a nálezů jsem pokukovala docela dlouho, ale nějak jsem na ni zas vždycky úspěšně zapomněla. Nezjišťovala jsem si o ní dopředu ani žádné informace, takže máte syrové dojmy z první ruky:-).
K deštivému počasí jsem si asi lépe vybrat nemohla, část knihy s totiž odehrává na Korsice uprostřed parného léta. Navíc se celá kniha točí kolem umění, do toho osudová láska, válečná Francie, předválečná Anglie...chápete, prostě něco, co zní na první poslech jako to pravé letní čtení, něco, co nebudete chtít odložit ani na minutu a budete se bát o osudy svých oblíbených postav.
Celý příběh je psaný nesmírně svižným, čtivým stylem, takže z tohoto pohledu bych knihu určitě doporučila. Na druhou stranu, jestli hledáte neotřelou zápletku, tak vás Kniha ztrát a nálezů asi zklame - na příběhu hledání rodinné minulosti není originálního vůbec nic. Není to kniha, kde byste si dlouhé týdny pamatovali všechny milé detaily, jména hrdinů a celkovou atmosféru. Jako letní čtení určitě nezklame, kamkoli s ní (třeba v MHD) vejdete, hned budou všichni sledovat nádhernou obálku a luštit název knihy (vlastní zkušenost), punc nadčasového zážitku však příběh nesplní. Ke konci jsem už značně bojovala s ústřední love story - dokud se autorka držela popisu Korsiky nebo válečných hrůz okupované Paříže, nedalo se jí téměř nic vytknout, ale jakmile zabrousila do rozboru počínajícího vztahu dvou mladých a značně komplikovaných lidí, měnil se příběh trochu na lacinou harlekýnku.
Všechny výše zmíněné důvody mohou za to, že jsem na Goodreads ocenila Knihu ztrát a nálezů jen třemi, byť velmi pevnými a solidními hvězdičkami. Lucy Foleyová má rozhodně dar čtivého psaní a je škoda, že si zatím netroufla do ničeho opravdu originálního, na čem by její talent mohl vyniknout v plné šíři. V příštím roce vyjde česky její kniha The Invitation, nechám se tedy překvapit, jaká bude.
Lucy Foleyová: Kniha ztrát a nálezů
Ikar, 2016, 368 str.
Žádné komentáře:
Okomentovat