Dita ušla dlouhou cestu od
šéfredaktorky Apetitu k respektované kulinární odbornici. Když listuji
starými čísly Apetitu, občas ji ani nepoznávám, tak moc je na těch fotkách
vidět, jak se rozkoukávala, sbírala zkušenosti a formovala svůj styl. No a
potom to přišlo – první kuchařka, Deník Dity P. – odvážný projekt, kterým Dita
ukázala, jakou cestou se vydá. Sepsala jednoduchá, až banální jídla, jaká se
vaří ve spoustě rodin, protknula je recepty šmrncnutými Francií, Kanadou a USA
a vše obohatila krásným vizuálem. Jak to dopadlo, všichni dobře víme –
následoval fenomenální úspěch, vlastní televizní pořad (jehož pokračování se
právě chystá) a Ditu i její rodinu znal, alespoň skrz knihu či obrazovku, téměř
každý.
Druhá kuchařka je opět
v rodinném duchu, už jen z toho důvodu, že se mezi vydáním prvního a
druhého dílu Dita vdala a porodila syna Davida. Jednotlivé kapitoly jsou
předělené krásnými dvojstránkovými fotkami a jmenují se např. Hnízdění, Buchty
na plech, Náš rodinný přebor atp. Dita znovu nechala na začátku každé kapitoly
nahlédnout do kousku svého dětství, dospívání a celkově milých nebo zábavných,
ale i rozjímavých myšlenek. Jako neviditelná nit se celou kuchařkou táhne již
zmíněné Ditino těhotenství, z knihy je cítit touha sdělit Davidovi, jak
moc se na něj všichni těšili a co v jejich životě znamená (a i
k onomu čekání a těšení si Dita vařila dobroty, které tvoří samostatnou
kapitolu).
Co se receptů samotných týče, je
jich různorodá směsice, od slepičí polévky po krevety s omáčkou piri-piri,
přes karbanátky a rozhudu až k lívancům. Každé z jídel se vztahuje
k nějakému konkrétnímu zážitku, každé, Ditinými slovy, „má svůj příběh“.
Uvařit je zvládne úplně každý, a to je Ditina obrovská deviza – postupy jsou
přehledné, suroviny dostupné (a není jich na každé jídlo padesát)a neošizené,
žádná verze „light“. To, co mnozí rýpalové na internetových diskuzích Ditě
vyčítali a vyčítají, tedy že používá máslo, smetanu a na nějakou tu dietu si
rozhodně nehraje, platí pořád. Ale, koneckonců, není to dobře? Trh momentálně
doslova přetéká zdravými kuchařkami a Ditina kniha z nich ční jako takový
malý ostrůvek hříchu. Že se to občas smí, dát si sekanou a pivo, nebo si
s talířem pomalu pečené vepřové plece sednout ke krbu a užívat si bohaté,
zemité chutě.
Rozhodně nemůžu pominout ani fotky,
a celkový vzhled knihy. Sice nejsem u kuchařek přílišným zastáncem paperbacků,
ale nádherné chlopně s kachlíky i fakt, že vazba zatím drží, konejší mé
brblající já. Co je ale oproti prvnímu dílu ještě o fous výš, je kvalita a
celková atmosféra fotografií. Narazila jsem na několik (třeba fotka slepice
v měděném hrnci), které bych neváhala zařadit do jakékoli luxusnější
zahraniční kuchařky. Pokud tedy chcete někomu věnovat krásný dárek, nebo se jen
na chvíli ponořit do příběhu jídla, jedné rodiny a jednoho těhotenství, určitě
si Ditu kupte. Stejně kolem ní v knihkupectví vždycky kroužíte, vím toJ.
Deník
Dity P. Kuchařka 2, vydala Dita Pecháčková v roce 2015, 320 stran, Praha,
vydání první.
Za
recenzní výtisk děkuji serveru www.dobre-knihy.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat