Carol - milovat se všemi důsledky

Už nějakou dobu se mi nepovedlo přečíst knihu za pouhé dva dny. Já vím, není to tak dlouho, co jsem tu plamenně obhajovala pomalé čtení, ale když narazíte na knihu, od které se neodtrhnete ani když musíte, stojí zato nějaká ta osobní pravidla porušit. Carol autorky Patricie Highsmithové patří k dalším z mých antikvárních úlovků (poslední dobou se stala z antikvariátového lovení knih dost móda, článek bude už brzy) a je to opravdový skvost.

Když někoho milujete tak, že jste kvůli němu schopni zásadně překopat celý svůj život, je to pocit natolik intenzivní, že z vás přímo sálá. Pokud je ale ten někdo žena a vy jste také žena a zamilujete se do sebe v době, která LGBT vztahům nejen, že nepřeje, ale doslova je odsuzuje, pokud můžete prohrát i šanci vychovávat své dítě, jaká je potom ta nejlepší cesta? Může vůbec v takovém případě platit ono okřídlené "a žili (vlastně žily) šťastně až do smrti"?

Po dočtení Carol ve vás pravděpodobně zůstane ozvěna humoru, lásky, beznaděje, krásných šatů a snad i ucítíte závan žitné a koktejlů. Všechno začíná tak nevinně, v oddělení panenek jednoho obchodního domu a pokračuje v podkrovním bytě i honosném sídle, na zdánlivě bezstarostném výletě dvou hrdinek, Terezy a Carol, za poznáním té druhé a svých vlastních pocitů a tužeb. Celý děj pomalu a plíživě graduje, v určitých scénách se dá napětí krájet a to vše přesto, že celou knihu si autorka vystačila bez jakékoli detailněji popsané milostné scény.

Zároveň je s postupujícím dějem krásně vidět opačná proměna hlavních hrdinek - zatímco na začátku je Tereza nejistá, trochu ušlápnutá a nesebevědomá, na konci zjistí, co vlastně chce a radikálně změní celý svůj život, zatímco na první pohled okouzlující a protřelá Carol se tváří v tvář opravdovému citu, kterému nedokáže odolat, stává nejistou a tápající. Vedlejší linka knihy patří osudovým mužům obou hrdinek - Terezin Richard ji slepě zbožňuje, ačkoli ona mu dává najevo, že s ním být nechce a Carol svádí vnitřní i rozvodový boj se svým (ex)manželem. Oba muži dostali v knize mnohem menší prostor, i tak ale čtenář dokáže pochopit jejich pohled na věc jen na několika málo stranách.

Obálka knihy je filmová - podle literární předlohy byl v roce 2015 natočený stejnojmenný film, v hlavních rolích s Cate Blanchet a Rooney Mara (jojo, Lisbeth z Mužů, kteří nenávidí ženy). Ještě jsem ho neviděla, ale v nejbližší době se na něj chystám a jsem zvědavá, jestli mě nadchne tak, jako kniha.

Patricia Highsmithová: Carol
Praha, Leda, 2015, 296 stran

London Book Fair 2017

Minule jsem popisovala, co takový knižní veletrh znamená pro literární redaktory a dneska už se s vámi můžu podělit o čerstvé dojmy. Ještě nostalgicky koukám na svoji vstupní kartičku a na plánek veletrhu a vzpomínám na všechno, co jsme viděli.

Oproti frankfurtskému veletrhu je ten londýnský mnohem menší, měla jsem osobně dojem asi jako kdyby byl Svět knihy o fous větší a dvoupatrový. Ono i Olympia Hall v Kensingtonu, kde se veletrh konal, je vevnitř uspořádaná podobně jako Veletržní palác. Čestným hostem bylo letos Polsko, které zabíralo značnou část horního patra a vtipně si pro návštěvníky připravilo korýtka plná krásných jablek, takže jste po celém veletrhu mohli pozorovat chroustající agenty.

Co se knih týče, bylo se rozhodně na co dívat, už teď vím o několika titulech, na které se neskutečně těším. Zpestřením byl hon na veletržní plátěnky a další reklamní předměty - a že bylo vážně těžké si vybrat! Jak jsem koukala, tak Motto o jednu z těch nejlepších i vyhlásilo soutěž, takže se někdo bude promenádovat po městě s tou nejstylovější taškou, nacpanou knihami:-).

Bylo vidět, že i agenti jsou oproti Frankfurtu mnohem uvolněnější a všechny schůzky byly opravdu přátelské a příjemné, někdy, když jsme probírali až nepravděpodobné novinky, i opravdu vtipné. Sice je pravda, že po deseti schůzkách denně už ke konci ne vždy vnímáte rozdíl mezi Kámasútrou a knihou o balkonových rostlinách, ale o to větší překvápka nám budou chodit poštou :-D.

První den jsme měli po příletu volno a tedy i čas prozkoumat alespoň kousek z Londýna. Kolegyně mě vzala na výlet do Covent Garden, kde jsem nikdy předtím nebyla, a jen co jsme vylezly z metra, naprosto mě pohltila celá ta úžasná atmosféra. V kavárně pod ochozem, kde jsme stály, zpívala paní v kostýmku operní árie, aby se pak v klidu posadila a dopila si kafe, nalevo se otáčeli kuchaři v bistru Jamieho Olivera, napravo jsem slintala u výloh Whittard tea a obchodu Moomin (kdo mě zná, tak ví, že čaj a mumínci jsou moje životní vášně). Samozřejmě nezůstalo jen u pomyslného oslintávání výloh, ale o tom zase jindy :-)). Z Covent Garden jsme se prošly k Trafalgaru a dál k Big Benu - s ohledem na to, co se teď děje, to zní trochu jako bezstarostná pohádka.

Samozřejmě jsem zašla i do knihkupectví a opět se ujistila o tom, že v Anglii frčí paperbacky mnohem víc než u nás - a taky o tom, že celkově drží česká scéna krok s tou zahraniční. Nenašla jsem vlastně žádnou knihu, kterou bych si musela vézt domů, a to je co říct!

Takže veletrh i návštěva Londýna celkově - paráda. No a teď nás čeká květnový Svět knihy (a několik kolegyň ještě předtím dubnová Bologna), kde doufám, že se s mnohými z vás uvidím a třeba i prohodíme pár slov, až si budeme všichni svorně vybírat knihy a áchat nad obálkami a nápady a vůbec celým tím knižním mumrajem.

London, bejby!

V životě redaktora se děje několikrát ročně (záleží kam kdo jede) událost převratná, veletrhem nazývaná. Jojo, zní to všechno vznešeně, ale v praxi to znamená, že zhruba dva až osm měsíců před konáním dané akce začnou chodit nenápadně se tvářící maily od světových agentů a všechny obsahují magickou formuli "...if we could suggest the appointment...". V redaktorově mozku se rozbliká rudá kontrolka, ví totiž, že kromě klasické práce ho čeká mordování se s excelovou tabulkou, aby se nestalo, že si domluví v záplavě nabídek dvě schůzky na stejný čas (mezi námi, stejně se to stává). 

Pas a kočičí notes, který boří konverzační bariéry na schůzkách:-)

A tak mi zrovna v rohu pokoje stojí zabalený kufr, protože v pondělí se s kolegy a kolegyněmi odebíráme směr London Book Fair 2017. Nechci tu vypadat jako nějaký ostřílený veletržní harcovník, byla jsem zatím jen jednou ve Frankfurtu, takže na londýnský veletrh jsem opravdu zvědavá. Po zkušenosti z Frankfurtu totiž můžu zodpovědně prohlásit (odhlédnu-li od pracovních schůzek samotných), že nic - no dobře, skoro nic - není lepší, než hala nacpaná knihami od podlahy po strop. Věřte mi, když říkám, že vidět naživo obrovský stánek Penguin Random House udělá knihomola asi z každého (mimochodem, už jste zaznamenali vyšívanou edici knih Penguin Threads?).

Veletrh se pro redaktory skládá především ze schůzek s agenty, se kterými probírají jak tituly už nakoupené, tak novinky. Zdá se to jako nic, prostě jen sedíte, posloucháte a reagujete, ale ve skutečnosti je to docela úmorné. Prvně - musíte daného agenta hlavně najít, což ve změti stánků nebývá občas úplně snadné (nebo po půlhodinovém hysterickém pobíhání a vykřikování "Tady ten stánek prostě není!" zjistíte, že jste na jiném patře. True story.). Jakmile ho najdete, začíná diplomatický taneček kolem nových knih, oťukávání podmínek atd. A když máte podobných schůzek denně třeba devět a do toho chcete využít mezičas na prozkoumávání veletrhu, nosíte katalogy, potřebujete se taky občas najíst, napít a dojít si na záchod, dovedete si asi představit, že na konci každého dne toho máte plné kecky. Respektive lodičky či jinou ke kostýmku se hodící obuv.

Člověk samozřejmě není zdaleka schopný obsáhnout všechno, co se na veletrhu děje. Londýn je pro mě opravdu lákadlo v tom směru, že se tam koná dost foodie akcí, svoje nové kuchařky tam prezentují hvězdy jako Gordon Ramsey, Jamie Oliver, Mary Berry atd., programy doprovázejí cooking shows. Takže okouknu novinky, naobjednám vzorky knih do Prahy a budu se těšit na všechno, co London Book Fair přinese. Jen jedna věc mě opravdu mrzí - v roce 2014 byl čestným hostem sir Terry Prachett. Někdy to prostě neklapne tak, jak by člověk doufal.

Takže budu v rámci možnost fotit, instagramovat a dělit se s vámi o vše podstatné - držte nám všem palce!!